Rok jsem bloudil
po kotníky v tichém písku
až v Alžírsku
Napůl plný
lesklých slov zašlých prachem
poháněný strachem
Však mě znáš...
Věčně hledající
zázraky a otazníky
pod i nad chodníky
A zoufalství
byla podivná noční hračka
co mě mačká
Však to znáš...
Pak si mě klidně zas potkáš
bosá s úsměvem a flétnou
v kapse vodopád
a chuť vzlétnout
Však tě znám...
A tak mi nezbývá než se smát
na procházky s sebou brát
noční déšť
A nacpat do písničky pro ni
o tom jak v květnu voní
Budapešť
A nové promenády ulicí
s papírovou krabicí
na hlavě
A běžet jen tak z kopce
vyprávět pohádky o pohovce
při kávě
A tak dál...
A jak dál?
středa 7. ledna 2009
pátek 2. ledna 2009
pondělí 22. prosince 2008
sobota 20. prosince 2008
středa 17. prosince 2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
