Červené stíny na listech bříz se klaní
Zní jak barevné oblázky v dlani
Jak cesta časem
Slunce se řízlo o ostrý okraj obzoru
My svlékáme slzy pod čárou ponoru
Usazeni na zem
Závidím sám sobě tyhle okamžiky z jantaru
Valčíkem dýcháme francouzsky i postaru
Vítr a slzy na skle
Než černá nad námi obrátí svou víru v bílou
Na otázky chutnající kaštany a křídou
Odpovídám: nashle'
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Bratře, smekám, ty máš asi vážně talent...
Dík, jsi fakt kámoš :)
Já to nechápu. Musel jsem to číst několikrát. To jako že s někym strávíš venku na zemi skoro celou noc a pak řekneš nashle?
Ale zní to dobře.
...čistě teoreticky se to mohlo stát...třeba i takhle nějak ;)
mohlo nebo stalo
ale neni to nic a neni to malo...
zvlastni a trochu trpka basnicka..
Zabo, basnicky patri mezi nejnepochopitelnejsi strepy duse a nam prumernym neni dano je chapat... a stava se, ze i sve vlastni basnicky pochopime az dlouho po tom, co je napiseme...
Okomentovat