sobota 16. února 2008

Asi jsem nechtěl říct nic konkrétního

Červené stíny na listech bříz se klaní
Zní jak barevné oblázky v dlani
Jak cesta časem
Slunce se řízlo o ostrý okraj obzoru
My svlékáme slzy pod čárou ponoru
Usazeni na zem

Závidím sám sobě tyhle okamžiky z jantaru
Valčíkem dýcháme francouzsky i postaru
Vítr a slzy na skle
Než černá nad námi obrátí svou víru v bílou
Na otázky chutnající kaštany a křídou
Odpovídám: nashle'

5 komentářů:

Adekja řekl(a)...

Bratře, smekám, ty máš asi vážně talent...

Dan řekl(a)...

Dík, jsi fakt kámoš :)

Unknown řekl(a)...

Já to nechápu. Musel jsem to číst několikrát. To jako že s někym strávíš venku na zemi skoro celou noc a pak řekneš nashle?
Ale zní to dobře.

Dan řekl(a)...

...čistě teoreticky se to mohlo stát...třeba i takhle nějak ;)

Jantar řekl(a)...

mohlo nebo stalo
ale neni to nic a neni to malo...

zvlastni a trochu trpka basnicka..

Zabo, basnicky patri mezi nejnepochopitelnejsi strepy duse a nam prumernym neni dano je chapat... a stava se, ze i sve vlastni basnicky pochopime az dlouho po tom, co je napiseme...