středa 7. ledna 2009

Pár kostrbatých vět o tom, jak to vypadá na počátku nového roku v místech, kde by autor dle odborné literatury měl mít emocionální stránku osobnosti

Rok jsem bloudil
po kotníky v tichém písku
až v Alžírsku

Napůl plný
lesklých slov zašlých prachem
poháněný strachem

Však mě znáš...

Věčně hledající
zázraky a otazníky
pod i nad chodníky

A zoufalství
byla podivná noční hračka
co mě mačká

Však to znáš...

Pak si mě klidně zas potkáš
bosá s úsměvem a flétnou
v kapse vodopád
a chuť vzlétnout

Však tě znám...

A tak mi nezbývá než se smát
na procházky s sebou brát
noční déšť

A nacpat do písničky pro ni
o tom jak v květnu voní
Budapešť

A nové promenády ulicí
s papírovou krabicí
na hlavě

A běžet jen tak z kopce
vyprávět pohádky o pohovce
při kávě

A tak dál...
A jak dál?

6 komentářů:

Marťa a Jířa řekl(a)...

nemýlím-li se příliš troufnu si říct, že to zní jak písnička...doufám že se jednou dočkám autorského minikoncertíku :-)

Dan řekl(a)...

jen v případě, pokud je to výzva ;)
(přípdně hozená rukavice, chtělo by se říct)
a zatím to písnička není, je to cosi, co jsem našel schoulený ráno někde v hlavě

Jantar řekl(a)...

Here comes the sun
And I say it's all right
už brzo vyjde...

Anonymní řekl(a)...

No tyjo smekám. Nevěděl jsem, že umíš takhle parádně skládat. Možná je to tou noční hodinou, ale nějak mě to dostalo... :-)

Marťa a Jířa řekl(a)...

Je to výzva a veliká! myslím, že takhle skvělý text by si zasloužil i hudbu...páníček by se měl o něj postarat a zahalit ho do hudebního pláště aby náhodou nezmrzl..byla by ho škoda :-)

Dan řekl(a)...

Výzva přijata, píseň zazní na mém nejbližším konzertě :)