Rok jsem bloudil
po kotníky v tichém písku
až v Alžírsku
Napůl plný
lesklých slov zašlých prachem
poháněný strachem
Však mě znáš...
Věčně hledající
zázraky a otazníky
pod i nad chodníky
A zoufalství
byla podivná noční hračka
co mě mačká
Však to znáš...
Pak si mě klidně zas potkáš
bosá s úsměvem a flétnou
v kapse vodopád
a chuť vzlétnout
Však tě znám...
A tak mi nezbývá než se smát
na procházky s sebou brát
noční déšť
A nacpat do písničky pro ni
o tom jak v květnu voní
Budapešť
A nové promenády ulicí
s papírovou krabicí
na hlavě
A běžet jen tak z kopce
vyprávět pohádky o pohovce
při kávě
A tak dál...
A jak dál?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
nemýlím-li se příliš troufnu si říct, že to zní jak písnička...doufám že se jednou dočkám autorského minikoncertíku :-)
jen v případě, pokud je to výzva ;)
(přípdně hozená rukavice, chtělo by se říct)
a zatím to písnička není, je to cosi, co jsem našel schoulený ráno někde v hlavě
Here comes the sun
And I say it's all right
už brzo vyjde...
No tyjo smekám. Nevěděl jsem, že umíš takhle parádně skládat. Možná je to tou noční hodinou, ale nějak mě to dostalo... :-)
Je to výzva a veliká! myslím, že takhle skvělý text by si zasloužil i hudbu...páníček by se měl o něj postarat a zahalit ho do hudebního pláště aby náhodou nezmrzl..byla by ho škoda :-)
Výzva přijata, píseň zazní na mém nejbližším konzertě :)
Okomentovat